Dovolená na Nové Olešce a cestovní anabáze

"Naše babička na tento týden sehnala parádní lovecký srub pod lesem na Nové Olešce, vesničce asi 20 km od Děčína. Sama tam jela s Anulkou už minulý víkend a my jsme měli dorazit v úterý, protože páňule měla v pondělí smluvené jakési důležité společenské povinosti, pro které jsme byli nuceni zůstat sami doma celých strastiplných osm hodin, asi ji zažalujeme za brutální týrání zvířat ;).

V uterý ráno jsme spakovali nejnutnější potřeby, především pět kilo granulí a vodu pro nás na cestu a nějaké pánčiny voloviny, všechno jsme to navěsili na bicykl a už jsme svižně cupitali směr Kvádrberk. V parku pod Kvádrberkem (Stoliční horou) u drobného jezírka jsme se občerstvili, ošplíchali a Barča byla navlečena do svého nového postroje, aby prý páňce ulehčila tlačení kola na vrchol kopce, že prý kvůli nám váží bicykl víc než ona sama a že nám to zdarma nedaruje ;). Nahoře jsme shlédli dolů na město, páňka s Barčou ztěžka rozdýchaly dobytí "Everestu" a vzápětí jsme po hřebeni nad labským koridorem uháněli vstříc Bynovci. Cestou jsme učinili pár zastávek, abychom se pokochali výsostným rozhledem do širých dálek, abychom uhasili žízeň a abychom počkali na rezavé šílenství jménem Barča, které sem tam zmizelo v hloubi hvozdů. Samozřejmě se nám podařilo si naběhnout, jak nejvíc bylo možno, poněvadž trasu volila páňule, že? Bylo na výběr nejméně ze tří variant, kterak dosáhnout vesničky Bynovec a jak se ukázalo, naše dvounohé vedení nás zavedlo na tu nejhůře zdolatelnou a nejpříkřejší z nich. Co naplat, vytrestala se především sama, naše všeznalá šéfová, páč to ocelové, granulkami obtěžkané monstrum musela svépomocí vytlačit a vytáhnout takřka po horolezecké stezce ;). Dobře jí tak, a pak že člověk je intelektuálně nejrozvinutější bytost, když i my bychom volili lépe, samosebou :D. Po cestě jsme nepotkali témeř živou duši, jen jediného turistu, který se cítil být v ohrožení života - námi, pošetilec - my jsme nanejvýš schopni ohrozit misku s dobrým žrádlem :D. No, musíme ale přiznat, že cesta vedoucí z většiny chráněnou krajinou oblastí byla překrásná a umožňovala nám běžet navolno, protože se vinula téměř výhradně mimo silnice. Na místo určení jsme dorazili po pěti hodinách a naprosto grogy, až z toho měla páňka smrt na jazyku, boží mlýny holt melou a vcelku rychle ;).

Na Nové Olešce jsme celkem strávili čtyři dny a náramně jsme si to užili, dokonce jsme směli spát v posteli, jak jsme zvyklí, no není to bájo? Druhý den jsme se vydali na výlet do Staré Olešky, Jánské a na Filipínky a protože měla Barča inkriminované dny ovulačního cyklu a intenzivně vyhledávala samce alespoň krapet vyššího než  je (bohudík) Otík, volky nevolky trénovala dogtrekking zapřažena do sedáku. V olešském rybníku jsme navzdory pošmournému počasí spáchali koupel a stali se svědky zázraku, protože jsme se do té doby domnívali, že Otík plavat dobrovolně jaktěživ nebude ;). Sklidil, chlapík ušatý, bouřlivé ovace za své utajované plavecké schopnosti a to by bohdá nebylo, aby se razatá hyperaktivita nechala potupit - a už brázdila rybníkem zrovna tak ;). Menší mrzutosti nám způsobil místní párek labutí se svým šedivým potomstvem, ty potvory totiž, především samčí polovička, se vůči nám, ptactvamilovným čumáčkům, stavěly velice agresivně a ustavičně nás atakovaly, takže jsme nebyli s to pochopit, že je všichni ještě krmí :(.

Třetí den se slunko uvolilo a přišlo se na nás podívat, takže jsme neotáleli a uháněli k olešskému rybníku znovu. O tom, že jeho paprsky mají skutečně už letní sílu, se páňule přesvědčila záhy na vlastní, do oné doby vápenné, kůži, dosud skučí bolestí :). U rybníka jsme "pro změnu" byli i v den odjezdu, jen ne u olešského, ten se nám zdál být kalný a jeho okolí dosti rušné. Tady poletovaly fantastické přátelské vážky, které byly ochotny s námi hrát na honěnou, to byla zábava! Ráchala se tu i skupinka pubescentů, z jejichž úst zaznívaly peprné glosy k Otíkovu horlivému sexuálnímu snažení, ovšem my jsme si hleděli svého - Bára vážek a Oťuš Báry :). Horko bylo znovu, pročež se nám domů neběželo nejpříjemněji a navíc nás poslední třetinou trasy doprovodila vydatná deštivá smršť. Páňuli jsme cestou prokleli na tisíc způsobů, ale neví o tom, tak pst !;)"

Zde foto ;)

Barča a Oťas